Jak žijeme v době koronaviru v Dětském domově v Hranicích

Když přišlo nařízení, že je nutné omezit pohyb na veřejnosti, museli jsme i my přijmout patřičná opatření.

Děti se začaly pohybovat jen v areálu domova, byly zakázány individuální vycházky mimo domov. Na vycházku se děti vydávají vždy jen s vychovatelkou - tetou a svoji rodinkou, a to za daných opatření: s rouškami. Volíme spíše okolí domova, které je méně obydlené, směrem k Bečvě, k lesu nebo na opačnou stranu k viaduktům a k Velké. Naštěstí máme i velkou zahradu a nově rekonstruované hřiště s umělou trávou, kde se děti mohou vyřádit. Roušky začaly šít tety samy a postupně se nám scházely i od dárců: manželů Machylových, paní Lenky Bernkopfové, z projektu Hranice pod rouškou, Olomouckého kraje, nadace Začni správně, Hromové party pana Slavaty, od firmy přes pana Hlavinku, přispěly i neznámí dárci, kteří nám nechali roušky v poštovní schránce, obětavé paní, která nám přinesla roušky do domova, ale nezjistili jsme její jméno. Všem moc děkujeme. Děti nyní mají roušky na výměnu a také si mohou vybrat z pestré škály vzorů.

Co nás nejvíce zaměstnává je příprava do školy a plnění zadaných úkolů. Tety plní funkci nejen rodičů ale i učitelů, uklízeček, kuchařek a jsou dětem oporou, především psychickou. Ve dvanáctihodinových směnách musí zvládnout děti různého věkového složení. Každý vychovatel má sedmičlennou skupinku z různých škol a stupňů: od 1. třídy ZŠ přes odborná učiliště až po maturitní ročníky SŠ. Se všemi a s každým zvlášť musí vychovatelé probrat vše, co je zadáno ze školy. Na nedostatek úkolů si opravdu nemůžeme stěžovat, spíše naopak. Také většina úkolů je přes internet, výukové portály a to vždy nelze splnit. Vypadá nám internet, nejde zvuk, vždy nás něco překvapí a zaskočí. Musíme si přiznat, že na vše nestačíme. Proto jsem s radostí a úlevou přijali dobrovolnickou pomoc učitelek ze ZŠ a MŠ Šromotovo a pana učitele za ZŠ a MŠ Bělotín.  Pomáhají dětem z 1. stupně ZŠ a s matematikou, fyzikou a informatikou dětem z 2. stupně ZŠ a  SŠ. Chtěla bych jim jmenovitě poděkovat, ale učitelé jsou skromní a nepřáli si to.

Nesmím zapomenout na Nadaci Terezy Maxové dětem, která nám poskytla finanční příspěvek na nákup dvou tiskáren pro přípravu výukových materiálů pro děti, desinfekční prostředky a vitamíny.

 Moc všem děkujeme za pomoc, vážíme si toho, a abych pravdu řekla, ani jsme nečekali, že by si někdo mohl uvědomit, jak složitá práce je v této době v dětském domově. Současný režim v domově je náročný nejen pro vychovatele, ale i pro děti. Ne každé dítě se dovede s touto situací a omezeními vyrovnat a jsou i problémy tyto děti zvládnout.

Velmi si vážím přístupu a ochoty vychovatelů. Pochválit musím i děti a studenty, že i přes výkyvy nálad a pomalu ponorkovou nemoc, tuto situaci zvládají.

Ještě jednou s vděčností děkuji všem, všem a promiňte, pokud, že jsem na někoho zapomněla.

Pavla Tvrdoňová