31. července – 4. srpna 2017  ŠUMAVA

Každým rokem pořádá klub pro členy, kteří milují turistiku, zájezd do nejhezčích koutů naší země. Letos se stala cílem naší cesty magická a tajemná Šumava.

Busem naplněným do posledního místa jsme vyjeli po dálnici na Brno, pak kolem Jihlavy do jižních Čech. Plánovanou zastávku v Telči jsme kvůli řadě objížděk neuskutečnili. Stihli jsme však domluvenou prohlídku státního zámku Hluboká nad Vltavou. Za všeobecného veselí nás k zámku vyvezl vláček, který za nás zdolal docela strmý kopec. Zámek Hluboká je významným romantickým areálem a patří k nejatraktivnějším památkám v Česku. Poslední majitelé Schwarzenberkové se zasloužili o bohatou a náročnou výzdobu interiérů i exteriérů a také o založení zámeckého parku anglického typu se sochařskou výzdobou.

V podvečer jsme dorazili na Kvildu a ubytovali se v penzionu U krále Šumavy. V reálném prostředí této pohraniční obce natáčel K. Kachyňa film Král Šumavy /1959/ a „král“ dodnes sedí na recepci penzionu a bedlivě sleduje místní hosty. Šumavská Kvilda se může pochlubit několika českými nej – nejvýše položená obec, nejstudenější místo, nejdelší pramenící řeka v republice.

Pečlivě naplánovaný program se nám dařilo každý den plnit. V úterý nás slunné ráno vytáhlo na náročnější túru. Z Kubovy Hutě přes vrchol Boubína na Idinu Pilu. V Kubově Huti nás čekalo překvapení. Na pozvání Ewalda se k nám připojil jeho spolužák, absolvovali spolu SPŠD /1963/ v Hranicích. Pan Trnka, žijící ve Volarech, s námi vystoupal na vrchol Boubína /1362 m/. Dnes jako důchodce je dobrovolným ochráncem CHKO Šumava. Pod rozhlednou nám krátce přiblížil dnešní situaci na Šumavě a některým doplnil znalosti o další zajímavosti. Rozhledna vysoká 21 m nám umožnila krásný výhled do všech světových stran a prales pod ní vypadal jako vzdouvající se zelené moře. Samotné jádro pralesa je bohužel oplocené. Vrchol Boubína jsme opustili směrem k Boubínskému jezírku, které bylo vybudováno uměle a sloužilo jako zásobárna vody pro plavební kanál. Ledová voda v jezírku byla příjemným osvěžením v 32 °C. Z Idiny Pily jsme se zastavili v Borových Ladech a navštívili největší voliéry v Čechách, ve kterých žijí sovy. Měli jsme štěstí, několik z nich na nás upíralo své kulaté oči, mezi nimi i vzácná sovice sněžní. Závěr dne pak patřil procházce po poválkovém chodníku na Chalupské slati.

Středeční slunné ráno nás navnadilo na pohodlnou túru kolem nádherného balvanitého koryta říčky Vydry. Ovšem na začátku jsme si nenechali ujít areál s vlky ukrytý v lese, na jednoho jsme měli štěstí. Potom jsme od Čeňkovy Pily, kolem Turnerovy chaty, někteří ji využili  k občerstvení, dorazili na Antýgl, kde bývala sklárna na výrobu dutého skla. Zde jsme si odpočinuli uprostřed rázovité dřevěné usedlosti typické pro rozlehlou šumavskou architekturu. Nad Antýglem jsme nastoupili na stezku kolem Vchynicko-tetovského kanálu a naším cílem byl hradlový most  - rechle pod Modravou. Tato technická památka je nedílnou součástí kanálu. Osvěženi vodou z říčky jsme nastoupili do busu a odjeli na Modravu. Prohlídka Modravy nás nijak nezaujala, většina využila služeb infocentra.

Třetí den – ve čtvrtek - počasí opět nezklamalo. Tentokrát jsme řidiči p. Řimákovi dopřáli volno a využili místní „zelené“ linky, která nás dopravila na Bučinu, odtud jsme pokračovali k prameni Teplé Vltavy. Cestou jsme měli možnost vidět repliku železné opony – rekonstruované hraniční zátarasy, ostnaté dráty a strážní věž, a to vše doplněné infotabulemi. Snad všem naskakovala husí kůže ze zvůle tehdejšího režimu. Po několika km jsme se ocitli u pramene Vltavy, kde je umístěna pamětní deska "Vltavě-matce českých řek" a něžná dřevěná socha matky s klíčem. Ovšem tento tenký pramének Teplé Vltavy je pouze jednou z pramenných větví řeky. Po pěším návratu na Kvildu jsme přece jen využili autobusu a ještě navštívili výběh s jeleny. Některým „účastníkům zájezdu" se povedly velmi zdařilé fotoúlovky. Ovšem rysa jsme vůbec nezajímali a los tam měl asi pouze tabulku se jménem. Poslední společná procházka vedla opět po poválkovém chodníku k Jezerní slati. Důsledky sucha bohužel začínají poznamenávat i tato rašelinová místa. Zbytek dne na Kvildě využili mnozí k návštěvě místního muzea, infocentra, hřbitůvku nebo vyhlášené místní pekárny.

Předpokládáme, že jsme každý den nachodili v průměru 13-15 km, ale s nadšením!

Porevoluční časy přinesly pro celou Šumavu novou naději. Se zánikem hraničního pásma se zvýšil počet turistů, kteří získali možnost přístupu do atraktivních míst. Dnes je Šumava protkána stezkami pro turisty, cyklostezkami, sjezdovkami a běžeckými tratěmi, ale pořád tu ještě najdeme místa, kde nepotkáme živou duši. O to víc pak  můžeme vnímat krásy šumavské přírody. Šumavská příroda je unikátní a pro nás všechny musí platit jak v CHKO tak v NP – Přírodu nechat být přírodou!

Pátek se ohlásil vytrvalým deštěm, kterému jsme ujeli. Naložili jsme zavazadla a vyrazili směr Lipno. Na samém břehu naší největší vodní plochy je už civilizace víc než dost, jak houby po dešti zde vyrostla spousta apartmánů a bungalovů. Je to ráj pro milovníky všech možných letních i zimních sportů. Vedle zimního areálu Kramolín vyrostla v minulých letech jako první svého druhu v republice stezka v korunách stromů.

 Poslední zastávkou v plánovaném programu byly Slavonice. Město na pomezí Čech a Moravy proslavily především překrásné renezanční domy bohatě zdobené sgrafity a spleť pitoreskních podzemních chodeb. Právě v době naší návštěvy města zde probíhal tradiční Slavonice fest - filmový a hudební festival, na kterém měl předpremiéru film Zdeňka a Jana Svěrákových „Po strništi bos".

Díky vzorné organizaci, pečlivému průvodcovství, ochotnému a pozornému řidiči, ukázněným turistkám a turistům a počasí, které nám opravdu přálo, se celý zájezd skvěle vydařil.

Není nad to, mít takové obětavé a šikovné vedení Klubu seniorů Hranice. DĚKUJEME!!!

Text Libuše Dvořáková, foto Věnka Štolcarová

K úhradě výdajů na dopravu byla využita část dotace Olomouckého kraje z Programu na podporu zdraví a zdravého životního stylu v roce 2017 (dotační titul 2 - Podpora zdravotně-preventivních aktivit a výchovy ke zdraví pro všechny skupiny obyvatel - celková částka 20 tis. Kč).